Očkovat nebo neočkovat?

Jde o souboj argumentů odpůrců očkování a druhé strany, zastoupené výrobci vakcín, lékaři a několika „křiklounů“, domáhajících se zviditelnění?

Jak to vidím já? Jsem novopečený otec. Prvnímu očkování naší dcery jsem byl přítomen hned těsně po jejím narození. Dostala „píchanec“ hned po prvním koupání. S patřičným vysvětlením pro mě, coby přihlížejícímu rodiči. Já jsem očkovaný. Pravda – za krále Klacka, ale jsem. A jsem zdravý . Prodělal jsem běžné dětské nemoci, stejně jako miliony jiných. Proti těm závažným jsem očkovaný. Takže jsem prý imunní. To je dobře, nerad bych měl nějakou chorobu jen proto, že jsem proti ní nebyl připravený očkováním.

Naše děti jsou také očkované. Jistě, jsou nemoci, proti kterým očkování není a pokud je dostane zdravý očkovaný nebo neočkovaný, půjde jen o to, kdo z koho a jak se podaří  - včas nebo pozdě – nemoc zachytit. „Všelijakých svinstev“, jak by to mnoho z nás nazvalo, lítá vzduchem mraky. Když je dobré podhoubí a oslabená imunita, je šance něco chytit větší.  Stejně tak je větší, pokud proti některé takové nemoci není člověk očkovaný. Hloupé řeči „papírově vzdělaných inteligentů“ o tom, že se dá žít i bez očkování jsou stejně hodnotitelné jako řeči o tom, že se mi na silnici nemůže nic stát.  Nejezdím autem a chodím pěšky, nejsem ničím očkovaný, žiji zdravě díky zdravým potravinám, bydlím zdravě a čistě a tak se mi nice nemůže stát až do smrti sešlostí věkem, někde kolem 130 roku života…. A ejhle – stačí se říznout a nebýt očkovaný proti tetanu, setkat se náhodou s člověkem s nějakou chorobou, proti které jsou všichni imunní jen já ne, protože jsem se nenechal očkovat nebo se na dovolené v exotické zemi nakazit tyfem, černým kašlem a dalšími „chuťovkami“. No není to riziko? Je to stejné riziko, jako cokoliv jiného. Nejste pojištěni proti úrazu? Stačí zlomek vteřiny a všechno je jinak.

Alfa a omega je v jednom slovu. Prevence. Preventivně můžete žít doma ve sterilním prostředí a první bacil chřipky, co projde dírou pode dveřmi, vás zabije. Vždycky to bude tak, že někdo je odolný víc a někdo méně. Přirozenou cestou nebo očkováním. Ti silnější přežijí, pokud je nepřejede vlak nebo auto, či někdo nezavraždí.  Můžete bez očkování žít klidně do osmdesáti, ale také nemusíte zažít své druhé narozeniny. Jak se pak jako rodič vyrovnáte s tím, když zjistíte, že vaše dítě těžce onemocnělo nějakou chorobou, proti které mohlo být očkované? Nakažený sám nějakou nemocí a zbytečně umírající si budete říkat: „No ale umírám neočkovaný s netoxickým tělem“?   

Být těžce postižený banálním virem nebo dokonce na něj umřít, když jsem mohl být očkovaný, je skoro stejné, jako cítit se nesmrtelný v silném autě s deseti airbagy, a divit se, kde se vzal ten naložený náklaďák, co mě smetl ze silnice.

Když se můžu sám rozhodnout, jestli se nechat očkovat nebo ne, je to jiná zodpovědnost, než když jde o očkování malého dítěte, které ještě nechápe, co to očkování je a k čemu je určeno.

Nechcete nechat očkovat svoje dítě? Bezva – podepíšete pojišťovně doklad o vašem rozhodnutí a je po problému. No a pokud bude v budoucnu nějaký problém, zamává vám pojišťovna před ksichtem tímhle papírem a poplácá vás po ramenou se slovy: „Tak vám držíme palce…“.

Vždyť je to samé, jako očkování dětí v Africe. Proti banálním nemocem, pro odčervení… proto, aby přežily a neumíraly.   Zajímalo by mě, jak by tito lidé reagovali na to, že mají zkusit přežít bez očkovaní, protože to jim škodí.

Že tu firmy vydělávají stamiliony a miliardy na něčem, co není nutné? No a co takový vojenský průmysl, co automobilový průmysl, co třeba zemědělství a další a další? Každý vydělává na něčem. Zabíjet také může cokoliv. Auta, potraviny, životní prostředí. A zkuste si vybrat jen z toho, co vás nezabije… Je „být připravený“ a „být možná připravený“.  Volím to první a uvidíme.

P.S. Je to tak, že křiklouni křičí jen do doby, než je samotné nebo jejich rodinné příslušníky něco takového potká.  Jenže pak už bude nejspíš pozdě… A co pak udělá jejich inteligence a vzdělanost?

Jak to vidím já?